MŮJ NÁZOR NA REGRESNÍ TERAPII
Čím dál častěji se setkávám ve své praxi s problematikou této terapie a proto píši tento článek.
Nejdříve trochu vysvětlení co je to hlubinná terapie:
Psychické a psychosomatické potíže lidí, jsou v podstatě následky traumat prožitých v minulosti. Vše, co člověk prožil, je chronologicky uspořádáno na časové stopě (můžeme např. zjistit přesný čas narození). Jakýkoliv údaj na časové stopě můžeme najít vybavováním si na základě asociací (asociace = spojení představ tím, že jeden duševní obsah vybaví jiný v podobě představy nebo myšlenky proto, že dřívější zkušenosti se vyskytly spolu). Např. uvidíme psa a vybaví se nám nepříjemný zážitek z dětství, kdy nás podobný pes kousl do lýtka. Můžeme z toho mít nepříjemný pocit a psa raději obejdeme. Vybavování z paměti na základě asociací pracuje neustále, aniž bychom si toho byli vědomi. Avšak nám nepříjemný pohled na psa může sahat daleko hlouběji než do dětství, to je do minulých životů. Třeba nás někde v 16.století mohli pokousat vlci. Takovou událost, kterou jsme prožili, a byla pro nás jakkoliv nepříjemná, budeme nazývat engram. To je záznam do paměti, který obsahuje psychickou nebo fyzickou bolest a zúžené vědomí. Krajní případ zúženého vědomí, je bezvědomí. I v tomto krajním stavu se nám vše zapisuje do paměti. Restimulované engramy z minulosti nám tedy mohou způsobovat naše potíže v současnosti.
V hlubinné regresní terapii nalézáme engramy, odstraňujeme jejich negativní vliv a tím dosahujeme abreakce. Důležitý je také verbální obsah engramu. Engramy rozlišujeme sekundární a primární. Sekundární obsahují bolest, ale ne její zdroj. Primární obsahují zdroj bolesti. Pomocí sekundárních engramů hledáme ty primární, které se na časové stopě vyskytují v řetězcích(tzn. několik primárních engramů po sobě jdoucích). Engramickou událost opětovně procházíme. To proto, abychom si utvořili korektivní událost, tedy doplnili chybějící komentář v době zúženého vědomí.
Událost již pak nebude působit aberativně (nebude působit odchylku od průměru, normálu). Nepříjemné pocity při procházení událostmi nikdy nepřesáhnou míru snesitelnosti. Opakovaným procházením pocity ustupují, člověk si vybavuje více detailů a skutečností. Tedy rozšiřuje si vědomí a tvoří korektivní událost. Nakonec ztrácí o událost zájem, jako by se jich už netýkala. Uvědomí si, že vše je součástí minulosti a ne současnosti. Teprve po zpracování celého řetězce engramů dojde k úplné abreakci. Pak se člověk svého současného problému nadobro zbaví.
A teď vysvětlím proč nedoporučuji (až na opravdu veliké vyjímky, které neznám, ale mohou být) tuto terapii podstupovat.
Jak jsme se dozvěděli, tak při regresi jde člověk sám, pod vedením terapeuta do minulých životů, kde hledá počátek svého problému. Je jednoduché tento počátek nalézt. Aby se ho zbavil, tak ho terapeut vrací stále zpátky, dokud pro dotyčného tato událost, kterou tam čte, přestane býti traumatická, zajímavá.
Bohužel jsme lidé a to všichni bez vyjímky zvídavý a proto se často stává, že neuhlídáme sami sebe a při této terapii otevřeme i dveře, které měli zůstat zavřeny. Často se stává, že tyto dveře otevřeme opravdu jen minimálním nahlédnutím, které si ani neuvědomíme. Co se pak stane? Stane se to, že jedny dveře z minulého života očistíme a zavřeme tím, že podstoupíme tuto regresi. Přitom si jiné dveře otevřeme a každé dveře z minulosti, když se otevřou, nesou v současnosti nějaký problém.
Jak jsem došla k tomuto závěru?
Sama jsem podstoupila několik regresí a stále jsem zavírala nekonečno dveří které se otvíraly. Dodnes mám z tohoto období něco, co si sama neumím úplně napravit. Tyto regrese jsem na sobě dělala v době, když jsem se tuto terapii učila a později jsem regresi dělala i na mých klientech. Časem jsem přišla na to, co opravdu se děje a začala jsem hledat jinou cestu. Našla jsem jí. Dnes regresní terapii odmítám a nedoporučuji jí. Dovedu si představit, že by pomohla někomu, komu už nepomůže nikdo jiný. Bohužel podle klientely, která za mnou chodí z důvodu, že mají v životě problémy po podstoupení regresky, si myslím, že tato terapie nadělá mnoho škody.
Tato terapie je příliš hluboká a tak i následky bývají hluboké. Netvrdím a ani nemůžu tvrdit, že následky má každý, kdo tuto terapii podstoupil. Je na každém, aby sám zvážil zda ji chce podstoupit, jen jsem chtěla dát do světa svůj pohled a mé poznání.
