Roční období:

Je tomu už velice dávno, kdy si naši předkové poprvé všimli, že roční období se pravidelně opakují, události v přírodě tvoří uzavřený kruh trvající právě 365 dnů a nocí - jeden rok. Koloběh událostí roku bývá proto zobrazen jako kolo s osmi loukotěmi, znázorňujícími osm zastavení Slunce na jeho pouti.

Jaro

Přestože zima končí a slunce začíná nabírat na intenzitě, jsme jarně unaveni a navíc nemocnější než v zimě. Je to vyčerpáním, museli jsme v zimě vynaložit mnoho sil a teď těžko ráno vstáváme. Nedostatek světla, sluníčka nás utlumil a něco nám nedá spát .... je to láska.  Láska je hlavním motivem  jara. Čas znovuzrození, krásy, něhy a nových možností se probouzí k životu.

Májový večer -  BELTANE ( noc z 30.4. na 1.5. )

Noc BELTANE  je velkou oslavou plodnosti, oslava přechodu z temné části roku do jeho jasné a plodné části.
Je to čas, kdy oslavujeme vrchol jara a rozkvět života, je to svátek plodnosti, smyslnosti, rozkoše a radosti.

Jaro je v polovině, Slunce se nad námi sklání a dává  sílu všemu živému. Oslavy svátku Beltane, známého také jako První máj nebo Valpružina noc, začínají večer 30. dubna a pokračují 1. května.

Léto

Požehnaný čas, plný krásy a slunce. Všechny starosti jsou trochu menší a všechno nám jde lépe než kdy jindy. Dny jsou dlouhé a noci teplé a krátké. Bohyně léta se chystá vydat své poklady. Zem začne rodit a nastává  kouzelná doba splněných přání. Slunce září a jeho paprsky nás nabíjejí energií. Jeho síla dosahuje vrcholu a zem pod jeho vlivem zpívá. Užíváme si tepla a pohostinnosti  Země, jsme opojeni silou života.

Letní Slunovrat ( 21.6. )

- je svátkem počínajícího léta, dobou, kdy Slunce dosahuje vrcholu své síly, země je zelená a slibuje bohatou úrodu. Ve skutečnosti byl letní slunovrat prastarý přírodní svátek, který byl s radostí slaven všemi lidmi pocházejícími ze stejného duchovního prostředí. Letní slunovrat se slavil k uctění přírody, Slunce, života a síly. Byl ale i hluboce magickým dnem a noc o letním slunovratu byla plná magických sil. Magická moc slunovratu byla vnímána již předkřesťanskými kulturami a ke dnům zimního a letního slunovratu se vázala řada oslav, zvyků a obyčejů. Lidé věřili, že v tento čas mohou nahlédnout do budoucnosti, že se mohou dostat ke skrytým pokladům nebo také získat nadpřirozené schopnosti. Den, kdy se objevují poklady, kdy vykvétá zlaté kapradí a také kdy se otevírají brány mezi naším světem a zásvětím.

Svátek první sklizně LAMMAS - Dožínky  ( 1.8. )

Lammas je o pomalé smrti  slunečního boha, hrdiny, který na vrcholu svých sil odchází, a o začátku nenápadného poklesu  do smrti.

Dříve se nechával vysvětit pecen chleba z prvního obilí a uctíval se při tomto svátku.Dožínkové slavnosti známe ze starých filmů,např. z Babičky,kdy nekrásnější dívka se zlatými vlasy nese věnec upletený z obilí,ozdobený květinami rostoucími v poli.V těchto dnes se začíná s první podzimní orbou,což symbolizuje spojení boha Lugha s bohyní Země.Celkově orba symbolizuje sexuální styk,kdy je lůno připravováno přijmout sémě boha Belena na jaře a nyní Lugha.Lugh bývá spojován s andělem Michaelem,který nosí také světelné kopí a bojuje proti temným silám bránících přinést ovoce Ducha.Toto období patří jasanu,tak jako letní rovnodennost dubu.Již jméno stromu jasan určuje jeho světelný význam.Používal se na rozdělávání ohně a jeho čerstvé dřevo září jasnou žlutí.Tyto dny jsou horkými dny psa,kdy se nesměly provádět očistné koupele.Vše bylo zasvěceno ohni,který byl očistný více nežli voda.Znovu byl velký význam dáván senu,v tuto dobu kosenému.Tráva kosená při srpnovém úplňku byla léčivá a podávala se lidem i dobytku.Lidem ovšem v koupeli v době jarních očistných dnů.

Podzim

Slunce ztácí svou sílu.  Příroda se chystá na dlouhý spánek, podobný smrti.

Jsme součástí přírody  nemůžeme doufat, že se nás její změny netýkají. Máme v duši smutek a ať ho přičítáme čemukoliv, jeho původ je v podzimu, v tom prapodivně umírajícím čase, který nezadržitelně míří k chladu a mrazu smrti. Čas meditace, sklidnění ...

Podzimní rovnodennost ( 21.9. )

Podzimní rovnodennost je prvním dnem podzima. Slaví se po celém světě v mnoha různých společenstvích a zvláštní význam má pro novodobé pohany a čarodějnice. Pro většinu lidí je podzim dobou, která přináší sklizeň, plodiny se konzervují a uchovávají pro nadcházející zimu, a my se kocháme barevným listím a připravujeme své tělo a duši na nadcházející chladné měsíce. Je to čas sklidit, co jsme zaseli, vzdát díky za úrodu a hojnost, kterou Země dává. Čas dokončovat rozdělané projekty, a rozmýšlet budoucnost.

Konec čarodějnického roku - SAMAIN ( 31.10. )

Rozhlédněte se kolem sebe - šedo, pochmurno, nevlídno. Podivný čas mezi  životem a smrtí nás svírá ze všech stran, jako by se zvedala opona mezi dvěma světy.

Samain známý jako halloween, o kterém si mnozí myslí že přišel k nám z Ameriky, omyl, protože tento svátek je prastarý keltský a vikinský svátek, který na nový kontinent přivezli Irové a Angličané a teď se po letech vrací zpět. Křesťané tento svátek slavý 2.11. jako památku zesnulých, lidově dušičky, což se tématicky neliší od tématu Samainu.

Svátek, samain, má obzvláštní důležitost, protože pro Kelty představoval začátek nového roku. Samain je tedy mezníkem v toku času; znamená "konec léta". Den samainu předcházející je posledním dnem starého roku a den následující je prvním dnem roku nového. Noc o samainu má zvláštní pozici, leží uprostřed mezi rokem starým a novým. Proto je pokládána za výjimečnou, obdařenou magickou mocí. Mrtví o ní vcházejí mezi živé. Vznikají proroctví a věštby, které mohou poodhrnout závoj ukrývající tajemství minulost i budoucnosti. Úkazy v přírodě ukládající se ke spánku mají hluboký vliv na lidskou psychiku. V den samainu začíná chladná a tmavé část roku. Životadárná moc Slunce slábne a nečisté síly temnot slaví dočasné vítězství nad silami světla. Není proto divu, že se této době se podle mytologie připisuje celá řada důležitých událostí.

Samain je protiklad Beltainu. V polovině jara přichází život, a na proti tomu v polovině podzimu přichází smrt.

Zima

Těžká doba, plná tmy a chladu. Slunce ztratilo svou sílu a život v přírodě se zpomalil. Přesto nás  mrazivá nádhera zimy  dokáže uchvátit. Zasněžené hory, dávají mnoho radosti. Zdá se, že se nám život mnoho nezměnil, krom toho ,že je občas nevlídné počasí a brzo se stmívá, se nic zvláštního neděje. Tak proč máme deprese?

Zimní slunovrat - YULE ( 21.12. )

Element ohně byl nejdůležitějším prvkem, který oslavy zimního slunovratu provázel. 

Zimní slunovrat označuje klíčovou část přirozeného ročního cyklu. Pro mnoho z nás je skutečným symbolem „návratu“ Slunce. Dny se konečně zase začnou kousek po kousíčku prodlužovat a nadvláda dlouhé zimní tmy tak bude postupně slábnout…V duchovním smyslu nás upomíná na to, že stará cesta musí vždy zemřít, aby mohla začít nová. 

Těsně před vánoci se kolo času pootočí na den, kdy se Slunce začíná vracet a stoupat po obloze výše a výše po celý následující půlrok.  S příchodem křesťanství vzaly "pohanské svátky" za své. A pokud některé významné dny opravdu nejdou z kalendáře vymazat, jsou alespoň přemaskovány - jako se to stalo i v případě zimního slunovratu, místo kterého slavíme vánoce.

Zimní slunovrat je barevně spojen s nachovou, zelenou a bílou barvou. Pro dekorace se používají stálezelené a neopadavé rostliny - jmelí, břečťan, pichlavá cesmína. U nás pak nejčastěji obyčejné větvičky jehličnanů. Podle původních keltských zvyků se jako symbol tohoto svátku používal malý živý ozdobený stromek osazený ve vhodné nádobě. Tak vznikl náš vánoční stromek (a od jména tohoto svátku "Yule" zřejmě vznikla i ruská "jolka"). Jazykově jde patrně o původní staronorské slovo hjól, tedy kolo. Název tak výstižně označoval chvíli, kdy se kolo roku nachází ve své nejnižší poloze, aby mohlo začít opět stoupat.

Zimní slunovrat je nejkratším dnem a nejdelší nocí v roce. Ohnivá sluneční síla se tu zdánlivě vytrácí; vzápětí však opět s prodlužujícím se dnem mohutní a nabírá sílu. Proto je slunovrat svátkem smrti a následného znovuzrození. V některých tradicích bývá svátek Yule oslavován dokonce jako začátek nového roku místo Samhainu. Má to svou logiku. Kdy jindy začít rok než v den, kdy se začne vracet Slunce, které pro nás znamená zdroj životodárných energií - tepla a světla?

Vánoce jsou kromě velikonoc nejveselejším svátkem na světě. Odmyslíme-li si žně obchodníků, je to asi tím, že se jedná právě o návrat světla a Slunce do temnoty Zimy. Zimní slunovrat nastává, když Slunce vstoupí do Kozoroha a to je 21. prosince (s většími či menšími odchylkami), kdy je nejdelší noc a nejkratší den roku. Od tohoto dne se dny začnou tiše prodlužovat.

Dle wiccanské tradice je to též čas, kdy bohyně opět porodí Slunce a kdy se odehrává boj mezi Cesmínovým a Dubovým králem. Cesmínový král zde představuje smrt a temnotu, vládnoucí světu od počátku Samhainu. Dubový král je pak symbolem znovuzrození a života. Cesmínovémi králi se naplní jeho čas, když Slunce začíná pomalu stoupat. Pak odchází do podsvětí a tím dovolí Dubovému králi, aby se znovuzrodil a připravil zem na jaro a úrodu.

Nejdelší noc v roce ale měla i svou další stránku – byla kouzelná. Země se otvírala a vydávala své poklady, skály pukaly, kapradí rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky a stromy plodily ovoce, divoká zvířata se budila ze zimního spánku a ta domácí mluvila lidskou řečí. Ze studny jste si mohli nabrat medovinu nebo víno, koryty řek proudilo zlato a stříbro.
A aby těch zázraků nebylo málo – člověk mohl nahlédnout do budoucnosti. Takže se věštilo – a to jak při večeři samotné, tak po ní. Louskaly se ořechy (zdravé jádro znamenalo zdraví a hojnost, poškozené nebo vysušené nemoc, bídu či dokonce smrt), krájelo se jablko apod. Svobodné dívky mohly ve studni uvidět obraz svého budoucího ženicha (což, koneckonců, známe z poezie K. J. Erbena)…

 

.