Vyšší logika: Je možné prokázat neprokazatelné?

Kreacionisté a evolucionisté stále mezi sebou soupeří, která teorie je pravdivá. Oba dva tábory ovšem nechápou (a ani nemohou), že na základě nižší logiky, kterou používají, nejsou schopni prokázat právoplatnost ani jedné z těchto teorií. Lze tak učinit jedině na základě logiky vyšší, která chápe oba (či mnoho dalších světonázorů) jako součást vyššího celku. Tento pohled je však možné opět jen prokázat sám sobě z vyšší perspektivy – uvědomit si ji – a nikoliv ji prezentovat lidem, kteří nechtějí opustit svůj pohled z perspektivy nižší. Viz následující příklad, kdy se tři lidé dívají na skleněný válec, který stojí před nimi.

Všichni tři se dívají na stejnou věc, ale každý ji vidí jinak: první jako neznámý předmět, druhý jako předmět ze skla a třetí jako jako skleněný válec. Všichni tři mají pravdu, nicméně druhý ji vidí přesněji než první a třetí přesněji než druhý a první. Zkrátka druhý je větším odborníkem než první a třetí největším expertem ze všech. Teoreticky by ten třetí měl požívat postavení autority, což se také ve zdravé společnosti děje. Ovšem v té nemocné mnohdy tomu tak není, protože první a druhý na třetího mohou žárlit, že je lepším expertem než oni. Žárlivost tak lze definovat jako nedostatek schopnosti pracovat na sobě a větší či menší absenci moudrosti.

Stále se však pohybujeme v jedné rovině. Ta se dá zahušťovat shlukováním lidí do názorových skupin, kdy se vůdci stávají první, nebo druhý či třetí (pokud to má ještě zapotřebí).

Pak se objeví čtvrtý člověk, který jde čtvrtou cestou. Vidí posloupnost přesnosti vidění od prvního přes druhého až po třetího s tím, že i s jeho názorem není spokojen, jelikož mu něco uvnitř říká, že skutečná pravda bude ještě někde jinde. Začne onen předmět zkoumat ze všech stran, z nejvíce pohledů. Zatímco první, druhý a třetí k tomu názoru dojdou celkem brzy a už jej v životě neopustí, čtvrtý vystřídá první, druhý, třetí a pokračuje dále až do kritického momentu, kdy si myslí, že prošel všemi pohledy, ale stále nezná pravdu.

Tak se rozhodne, že aby ji poznal, musí se na předmět podívat z výšky. A začne pomalu, ale jistě stoupat. Až jednoho dne vystoupá nad skleněný válec, kde zjistí, že je uvnitř dutý a vlastně se jedná o sklenici.

Vrátí se zpátky a všem třem začne říkat, že to, na co se dívají, je vlastně sklenice. Jelikož první tři jsou přesvědčeni o své pravdě, paradoxně okamžitě zapomenou na spory mezi sebou, spojí se a prohlašují toho čtvrtého za člověka, který se zbláznil a chtějí po něm fyzický důkaz, že to, co říká, je pravdou. Jenže ten toho samozřejmě není schopen, protože by to vyžadovalo, aby všichni vylezli s ním nahoru a vidět to na vlastní oči. Ale to se jim nechce, protože se domnívají, že názor, k němuž došli, je právoplatným vyjádřením reality.

Původní vzájemné rozepře prohlásí za otázku vkusu a vytrvale spojí svou sílu proto čtvrtému, protože svým tvrzením ohrožuje jejich postavení.

Ten čtvrtý chvíli s nimi ze začátku bojuje – síla zvyku z dob, kdy postupně zastával názor prvního, druhého a třetího – ale pak se odevzdá uvědomění, že jeho pohled na realitu obsahuje kromě prvního, druhé a třetího, případně mnohého dalšího, i jiný pohled. Z vyšší perspektivy. A přestane bojovat. Uvědomí si, že zastává vyšší pohled. První tři nižší.

Vyšší bytosti, přestože mohou být různého charakteru, tak chápou nižší, protože jejich vědomí v sobě rovněž obsahují, ale nižší nemohou pochopit vyšší, protože tam teprve musí dojít.

Vyšší logika v praxi

Zákonitě nižší budou tvrdit vyšším, že si pouze myslí, že jsou vyšší, a ve skutečnosti jsou ještě nižší než oni, ale jak by to mohlo být možné, aby nižší vědělo, co si myslí vyšší, když je nižší?

Když stále posuzujeme podle nižší logiky, zákonitě se nikam neposouváme, protože cesta dál vede přes vyšší a vyšší a vyšší...

Pokud chápeme nekonečného stvořitele jako nejvyšší bytost, nelze tak přinést vědecký důkaz o jeho existenci, protože nižší nikdy nemůže prokázat vyšší, jedině naopak lze vnímat nižší jako součást vyššího. A pokud chceme pocítit existenci vyššího celku, musíme si jej sami uvědomit a tím se dostat na jeho rovinu, z níž jej teprve můžeme vnímat.

Proto není možné skeptikům přinést důkaz o existenci nekonečného stvořitele, což ale oni nemohou pochopit, protože posuzují svět pouze na základě logiky nižší. A vše, co je vyšší, tak zákonitě musí považovat za ne-smysl, protože nechtějí přijmout skutečnost, že nejsou na vrcholu pyramidy chápání existence, jelikož by pak zákonitě museli přiznat, že jsou součástí vyššího celku, což je ale děsí, protože jej nejsou schopni vnímat.

Přitom stačí jediné – podívat se nahoru. Všichni můžeme být vyšší.

 ZDROJ : g.i. , http://www.energiezivota.com/